Pokud zneužívají krize závistiví ekologisté, kteří se už už nemůžou dočkat konce světa, který by dokázal, že mají pravdu, pozadu nezůstávají ani mocné koncerny. Firmy, které se topí po dekády v dluzích a kvůli chybnému managementu prodělávají na každém vyrobeném voze, dnes tvrdí, že zbankrotovaly jen proto, že kvůli krizi jim klesl odbyt o 20-30 procent.

Ti, kteří opovrhují čímkoliv, co bylo vyrobeno za velkou louží, tancují nad každým bankrotem jako důkazem, že americká auta jsou podřadné šunky, proto je lidé nekupují a proto jejich výrobci krachují. Ani jeden z nich ale nemá pravdu. Ani management automobilek, ani automobiloví hooligans, kteří potřebují svůj svět zjednodušit na mlácení přespolňáků po hlavě železnou tyčí, protože oni přece spolkli všechnu moudrost světa, když se narodili na správné hrudce hlíny.

Americký automobilový průmysl vyrábí stále asi 10 násobek toho, co v 50.letech 20.století, kdy prožíval svá zlatá léta. 10 násobek! Jejich produkce (sice s výkyvy) rostla celé půlstoletí. Byl to nárůst socialistickým výhod současným i minulým zaměstnancům a chybný management, který stále krutěji svíral odvětví, které ve skutečnosti expandovalo!

Tudíž jakýkoliv hospodářský výsledek nevypovídá vůbec nic o kvalitě automobilů nebo o krutosti současné krize, která je skutečnou spásou pro každého břídila, který si konečně může hledat svého obětního beránka. Jsi-li fanoušek Jaguaru, dobrým obětním beránkem je Ford. Co na tom, že za panování Fordu byl Jaguar vytažen ze dna spolehlivosti až mezi Top 5 amerického žebříčku J.D.Power. Co na tom, že dostal gigantické finanční injekce. Realita je příliš drsná, než aby si jí kdokoliv přiznal. Vymírají zákazníci pro automobily se starosvětskou image. S noblesou a skutečně elegantním designem. Takže teď si tuhle olověnou kočku uvázal k noze Ratan Tata a hádejte co? Hned má miliardové ztráty! Jaguar nejde v podobě, jak ho pamatujeme, zachránit. Smutná pravda. Musel by se změnit vkus zákazníků.

Pokud řídíte svou firmu s tím, že musí dojít každý rok k nárůstu prodejů aspoň o deset procent, jinak přestanete být schopni splácet svoje dluhy, pak Vám bůh pomáhej nebo si hledejte obětního beránka. Nejlépe někoho bohatého, kdo není dobře vyzbrojen. A nedivte se, že se historie opakuje.

Stále jsem nemohl najít ani halíř (zapomněl jsem, že už se nějakou dobu nerazí), když v tom dovnitř vtrhl udýchaný Krtek. Zabouchl za sebou dveře a z posledních sil zapištěl „Operace, Rusové v zahradě! Rychle si zapni televizi!“ Zaprotestoval jsem. „Na takový kraviny se já nedívám. A obzvláště takhle brzo po ránu. Chceš úplně zmagořit?“

Krtek mne neposlechl, zapnul obrazovku a z televize přeladil na kamerový systém okolo domu. Opravdu. Zahradou plnou vzrostlých smrků se plížila osoba. Do obličeje jí nebylo zatím z té dálky vidět, ale hruď měla plnou cínových a hliníkových medailí. Zdálo se mi, že jsem rozpoznal Leninův řád za inflaci a Stalinovo vyznamenání za dekapitaci. O původu nezvaného hosta nemohlo být pochyb.

S rozvahou jsem do dlaní ošlehaných Chromem a plameny vzal nabitou baterku. Nechal jsem jí nabíjet celou noc a zlověstný štítek hlásal: „Evropská centrála pro kontrolu importovaných elektronických domácích pomůcek varuje: při olizování obnažených vodičů hrozí úraz elektrických proudem, popáleniny na jazyku, brnění v kostech a u některých osob se může dostavit nekontrolovatelná erekce. Důrazné varování: Dovezeno z USA (pozn.: to je ta země, kde hrají fotbal rukama a říkají tomu nohomíč)“.

Zatímco já vsadil na klasiku, Krtek holdoval extravagantním zbraním. Nachystal si vrhací hvězdice ze Stuttgartu a cvičené žížaly. Vím, že jsou zakázané Ženevskou konvencí, ale když jde o život, myslím, že nic jako humánní boj neexistuje. Navíc krtek ani nebyl člověk. Když se ale přiblížil vetřelec blíže ke kamerám, uklidnili jsme se. Byl to obyčejný tatromuž. Pohyboval se vzpřímeně, takže tatromuž dvoutaktní. Tenhle exemplář jsme navíc důvěrně znali a skoro by ho šlo označit za našeho kamaráda. Pokud vůbec můžete kamarádit s tatromužem.

Zjevně se věnoval své oblíbené kratochvíli. Shrbený hledal s virgulí zbytky kopřivnických miláčků a proto působil dojmem, že se plíží. Krtek si setřel pot ze zamlžených cibulovek a konečně, když se definitivně zklidnil, vypadlo z něj, proč zavítal do mého letohrádku, kde padají pečení holubi do úst. Občas i řádně propečený rogalista.

„Potřebuju hilfnout….ehm, helpnout…s vylovením Q7. Nemáš nějaký vhodný prostředek?“ „A proč ses neobrátil radši na Pekelnou Mícu? Má všechno včetně Landwasserschleppera a U-bootu.“ „Nemá čas. Prý pašuje Vltavským dnem na Letnou nějakou chobotnici. Zní to sice jako pod jeho úroveň, ale ten starý pán prý za tuhle prasárnu bohatě platí….“ Víc jsem nepotřeboval vědět.

O půl dne později už jsme prohledávali dno s cvičenými delfíny od maríny. Dárek od mého domácího. Protože ale byli zvyklí na mořskou vodu, museli jsme je s Krtkem pravidelně solit, pepřit a polévat zbytkama ropy z francouzských tankerů. Jinak by utrpěli aklimatizační šok. Nakonec jsme našli a vylovili nejenom Krtkův egowagen, ale já ke svému neskonalému nadšení (vyhrkly mi slzy z uší, no dobrá, možná to byly zbytky říční vody z potápění) nalezl americký dolar. Měli tedy pravdu! Opravdu byl na dně.

I dnes ráno docupital do auta a po pořádné námaze vysoukal svojí drobnou postavu do vysoko položené kožené sedačky. Okolojdoucí puberťáci si nechali od cesty nějaké vtipné poznámky o zamindrákovanci, co si nahrabal. To Krtka dokonale rozčílilo. Stáhnul okýnko a na dorost se rozkřičel. „Samozřejmě, že jsem si nahrabal! Hrabu už od narození! Kdybys taky hrabal, nemusíš chodit do školy jak debil. Musejíí do školy, muuusejíí do školy!!“ Ještě chvíli děcka hecoval a když se konečně uklidnil, rozjel se do práce.

Nábřeží bylo dokonale ucpané. Kromě kolejí pro tramvaje. Krtek pohotově shodil modrou cedulku invalidy do přihrádky a za sklo si pro změnu strčil ceduli s nápisem „3“. Pak stočil Q7 na koleje a svižně po nich upaloval. Protože byl teď tramvaj, dodržoval jízdní řád a u ostrůvků zastávek vždycky na chvíli zastavil. Dveře ale neotvíral. Zamračení lidé se mu vůbec nelíbili a rozhodně je nechtěl přibrat na palubu. U Národní to konečně pořádně osolil, ale nějak se mu smeklo řízení a následně prorazil zábradlí. Když měl Vltavu po pás, zmáčkl domácky dodělané tlačítko na přístrojovce. Ozvalo se hlášení: „Konečná stanice, prosíme, vystupte si.“ A jak si Krtek poručil, tak se i poslechl.

Živel ho vyplivl o kus níž u Právnické fakulty. Žel už tu na něj čekali strážníci. Oklepal ze srsti vodu a slušně pozdravil: „Haj Hitl.“ „Cože?!“ vykřikl vyděšený důstojník. „Aha, pardon. Čest práci, soudruzi.“ „Coooo?“ protáhl otráveně muž v uniformě. „Aha, dobrej vole. Musíte prominout, že sem si nevzpomněl hned na módním pozdrav, když vidím zase ty stejný obličeje.“ Tím si moc nepomohl a po několika ranách tvrdým pokutovým bločkem ho policisté zlovolně vlekli do služební dodávky.

„Já nechci do vězení, to nesmíte! Já znám jednoho právníka!“ Krtek prosil a spílal. „To ti tak věříme, vždyť neumíš do pěti počítat.“ „Ale ano, umím. Jsem Doc. Ing. PhDr. Csc. Bc. Dis. RNDr. RSDr. Krtek! Všechny tituly jsem získal poctivě! Na Vysoké škole Katz und Sohn!“ To muže zákona na moment zarazilo a Krtek využil jejich chvilkového polevení a skočil k nohám nejbližšího procházejícího studenta práv. „To je můj právník, to je on! On s Vámi zatočí!“ Přitom se křečovitě držel nohavice, zatímco šokovaný mladík se ho snažil setřást z džín a následně dokonce i seškrábnout mobilním telefonem.

Naštestí pro Krtka měli najednou ozbrojené pořádkové složky lepší věci na práci. Poblíž se totiž začala konat demonstrace jakýchsi bezsrstých živočichů. Vehementně se dožadovali povinné zaměstnanosti, vysokých daní pro bohaté a že jim prý někdo ukradl nějakou práci a nějaké ženy, které byly prý společné. Krtek chvíli přemýšlel, jak je mohl někdo ukrást, když byly všech a kde vůbec takové ženy žijí, ale nakonec radši využil zmatku a od Vltavy a té jakési prý extrémní pramice utekl.

Celý incident mu ale připomněl, že by měl jít k volbám. Cestou si vybral nejhezčí billboard a spěchal vhodit lístek do urny. S velkou lítostí pak zjistil, že na seznamu není žádná strana s názvem Tezenis. To ho dokonale otrávilo. „Zase jenom sliby!“ Zaprskal a odešel hledat obojživelný vůz vhodný k vylovení zánovní Q7. To byl zase den!

1) První je spíš jen na rozehřátí. Tohle prostě musí poznat každý. Nebo ne?

2)Někdy docela opomíjená klasika. Byl to pořádný kus auta.

3) Tohle bude extra těžký bonbónek ve žluté barvě.

4) A ještě těžší….aspoň bude zábava. Podoba s 2) je matoucí, ale jedná se o úplně jiný vůz.

5) Zase jeden klasik. Ten nejklasikovatější.

6) A poslední je pro opravdické fajnšmekry. Kdo tohle uhádne, má můj nehynoucí respekt.

Snad se to vloží správně. Poprvé bojuji s novým blogem a ten ne a ne poslouchat. Občas mi to samo od sebe podtrhává text…no prostě odporné novoty.

1) Copak je asi tohle?

2) A tady je jedno pod plachtou….

3) A tady zaclání nějaký nohy…

Když nad tím tak přemýšlím, není to zas tak těžké. Na každé fotce je minimálně jeden naprosto určující tvar, který nejde zaměnit.

Hot Wheels 2005 #116 Cadillac Sixteen Concept (Twenty + Series 1/5)

Ze série HotWheels 2005 sice nepatří k těm nejlépe zpracovaným, ale vše mi kompenzuje citová vazba na tento konkrétní model.

Kolečka standardní 5-ramenná a podvozek je chromovaný 2003/Malajsie.

Ušlechtilá silueta….Cadillac by ho měl rozhodně vyrábět v měřítku 1:1. Aspoň jako dvanáctiválec. Jinak budu držet protestní žranici.

1) “Mám cca 70tis. čistého měsíčně a mám škodu forman 1993 a jsem velmi pokojen!”

autor: kahn

2) “On (Leoš Mareš) má moderátorský plat 60 tisíc hrubýho, není to málo, ale za to by si koupil tak akorát fábii, jenže jeho papínek má továrničku, tak “celebritu” zásobuje prašulkama. On sám by si mohl o nějakých drahých autech mohl nechat jen zdát.”

autor: monaliv

3) “No to bych musel být blázen, kupovat předražené auto, když je konec světové zásoby ropy už nadohled…” (o Škoda Octavia s motorem 1,8T)

autor: PrskosTrdlo

4) “srovnávat nejspíš současnou třídu C s Lexusem 250 je jako srovnávat Felicii a Fábii.”

autor: Tom

5) “kupovat auta z US ? nerozum… tak zaprve josu technicky sto let za opicema a za druhe tim pouze penize posilate pryc z evropy za ocean a tim v globalni ekonomice pusobite jako parazit pro kazdeho ovropana …” (o Fordu Kuga)

autor: Mark

6) “800 000 za to jsou 4 normální fajnový auta”

autor: ehm

ps: vše je autentické “ctrl C ctrl V”, takže nezodpovídám ani za překlepy, opakování slov ve větě ani malá písmena na začátku věty a pod.

2) Dát pouze detail interiéru může vypadat příliš těžké, ale jedná se o opravdu nezaměnitelný model….

3) A na závěr trocha sportu

Realistix série 7/20 v temně zelené metalíze

Kultovní model “boat tail” Buicku s pochromovaným interiérem. Podvozek je černý, Malajsie. Kolečka desetipaprsková.

Symbol 70.let. Určitě by ho někdo měl nominovat do soutěže krásy U mne skončil na krásném 3.místě za….no to ještě neprozradím. Taky se mi vryl do paměti v jedné z úvodním scén filmu Gattaca. Mimochodem úžasný film. A taky malá hádanka na závěr, které auto bylo v Gattace nejčastěji k vidění?

2) jeden výřez

3) Tohle bude možná nejtěžší!

4) A jedna lehká hádanka na závěr: